ČLÁNKY - přesuny na sněhu
Klub     Činnost      Vybavení      Galerie      Články      Nábor
Copyright 2015 Spirit - Všechna práva vyhrazena!
VYHLEDÁVÁNÍ V LAVINÁCH Vyhledávání zasypaných osob v lavinách probíhá v několika na sebe navazujících částech:  • vyhledávání pomocí pípáků  • využití lavinové sondy • vykopání (vyproštění) zasypané osoby  • poskytnutí první pomoci • přivolání odborné pomoci (záchranáři, vrtulník apod.) Práce s lavinovými vyhledávači tzv. pípáky   Umět pracovat s bezpečnostními pomůckami pro vyhledávání v lavinách je esenciální dovedností každého, kdo se hodlá pohybovat v zimních  podmínkách v horském volném terénu. Za základ lavinového balíčku (tzv. safety set) považujeme lavinový vyhledávač, lavinovou sondu a lopatu. Pípák  by měl mít každý člen skupiny! Nosí se upnutý na těle na nespodnější vrstvě oblečení (z důvodu šetření baterií jejich zahříváním tělesným teplem  a z absence nutnosti sundávat přístroj při manipulaci s oblečením na těle). 
Pípáky fungují ve dvou režimech: 1) při zapnutí přístroje - pasivní vysílač signálu - před zahájením pohybu v terénu zapneme pípák a nastavíme ho do vysílacího módu (všichni členové skupiny) - při zapnutí zobrazí stav baterie - neměla by jít pod 70% kapacity článků  - v tomto režimu přístroj vysílá frekvenční vlnění (signály) ve více směrech ve tvaru siločár (podobně jako siločáry magnetického pole magnetu)  2) při přepnutí do vyhledávacího módu – detektor signálu - do tohoto módu přepínají přístroje osoby pověřené vyhledáváním (přepnutí všech pípáků by mělo proběhnout v jeden okamžik - na povel vedoucího  záchranné akce)  Vyhledávání zasypané osoby pomocí pípáků by mělo být vždy (i když třeba ne správně) koordinováno a řízeno nějakou osobou (utvoření rojnic, rozdělení  úloh při hledání na hledače, kopáče, poskytovatele první pomoci apod.) Rozdělení úkolů a organizace vyhledávání výrazně zvýší efektivitu práce  a při správném provedení může eliminovat i vznik chyb při hledání. Tím se výrazně zvyšují šance zasypaných na přežití. 
Zpravidla probíhá ve třech fázích: I. fáze: před vyhledáváním - vedoucí skupiny zorganizuje hledání, rozdělí funkce a dá pokyn k přepnutí pípáků do vyhledávacího módu  - hledání stop po zasypaných - k předpokládanému místu výskytu osob pod sněhem se přesunu rychle, potom započnu s vyhledáváním  pípákem  II. fáze: zachycení signálu a rychlé vyhledávání  - podle plánu vyhledávání se pohybuji lavinou a snažím se zachytit signál  - po zachycení signálu se snažím co nejvíce snížit vzdálenost zobrazovanou na displeji a jít ve směru  prostřední šipky (signalizační diody) pozn.1.: diody ukazují směr (natočení) od správného směru postupu po zachycené siločáře (prostřední  šipka/dioda ukazuje správný směr)  pozn. 2.: pokud jdu ve směru prostřední diody, ale vzdálenost mi narůstá, tak jdu opačným směrem než  bych měl  pozn. 3.: vzdálenost na displeji neodpovídá přímé vzdálenosti k zasypané osobě, protože přístroj ukazuje  vzdálenost od zasypaného při pohybu po dráze siločáry - s přibližováním k zasypanému se mi zmenšuje vzdálenost na displeji a zvyšuje se mi frekvence  vydávaného tónu – pípání - až se dostanu na vzdálenost okolo 2-2,5 metrů, nastává III. fáze vyhledávání  III. fáze: přesné dohledávání - s vyhledávačem se pohybujeme v kolmých přímkách k místu s největším signálem a nejmenší vzdáleností  (max. do 1m)  - s vyhledávačem při tom netočíme, zachováme jeho orientaci a pohybujeme s ním pouze v kolmých  směrech  - přístroj by měl být těsně nad povrchem a vodorovně s ním  - přesné dohledávání provádíme na kolenou (požadujeme maximální přesnost cílového místa) - po určení nejpřesnějšího místa dále pokračujeme s lavinovou sondou (viz. dále) 
Práce s lavinovou sondou   Lavinová sonda je skládací dutá tyč s cejchovanou stupnicí dostupná v různých délkách. Jednotlivé díly sondy jsou do celku fixovány pomocí lanka  jdoucího středem tyče. Sondu sestavíme jejím rozhozením, následným zatažením za lanko a po složení sondy jeho fixací. Práci se sondou začínáme  v nejpřesnějším místě lokalizovaným pípákem. Od tohoto místa provádíme „vpichy“ sondou do sněhu ve spirále (abychom nevynechali žádné místo).  Sondu se snažíme vnořovat do sněhu vždy kolmo ke svahu. Normálně se sonda boří do sněhu a pokud narazím na led/podklad/skálu/kmen apod., tak  v sondě ucítím „tvrdý náraz“ (tvrdou odezvu). Ovšem pokud narazím na zasypanou osobu, tak v sondě ucítím pružnou odezvu. V tom případě neprodleně  hlásím ostatním: „Pozitivní sonda!“  Pozitivní sonda se NIKDY NEVYTAHUJE!!! Nemuseli bychom (kvůli průhybům sondy) znovu narazit na tělo osoby i ve stejném místě vpichu. Z cejchované  stupnice (na boku sondy) jsme schopni odečíst přibližnou hloubku, v jaké se nachází zasypaná osoba. Tato informace je důležitá pro navazující činnost –  vykopání zasypaného (viz. následující kapitola). 
Vykopání zasypané osoby   Vykopání postižené osoby z laviny trvá relativně dlouhou dobu, proto pokud je to možné kopeme alespoň ve dvou lidech. Podle odečtené hloubky  na sondě odhadnu počáteční místo, kde začnu s kopáním. Snažím se kopat šachtu vodorovně (odspodu k sondě, nikoli z vrchu) k zavalenému člověku.  Ta by pokud možno měla být dostatečně veliká, abych byl schopen poskytnou první pomoc přímo v tomto místě a tělo byl schopen pohodlně vytáhnout.  Jakmile při kopání narazím na tělo, začnu hrabat rukama a snažím se vytvořit vzduchový kanál k hlavě. Potom je důležité co nejrychleji uvolnit hlavu  a hrudník. Dále zkontroluji vědomí/bezvědomí postiženého, životní funkce a pokud je to nutné, tak poskytnu první pomoc. Poté se postižený  za spolupráce více lidí vytáhne a zabalí do izofólie, spacáku, náhradního oblečení apod. Důležité je při vytahování fixovat hlavu (k zasypané osobě se  chováme vždy tak, jako by měla poranění páteře) a s tělem pohybovat co možná nejméně.  Pozn.: Informace typu: jak dlouho byl postižený asi zasypán, byl při vědomí při vyhrabání, měl před ústy aspoň minimální vzduchovou kapsu, byly jeho  dýchací cesty průchozí apod. mohou být užitečné pro CLS nebo profesionální záchranáře při rozhodování o dalším postupu.
Nácvik zasypání lavinou   Aby si člověk, jako potenciální zachránce, nejlépe uvědomil situaci a pocity pod lavinou, je nutné si to vyzkoušet. Tento nácvik slouží také k osvojení  základních principů chování při pádu v lavině, které mohou rozhodovat o životě či smrti. Zkouška se provede tak, že se jedna osoba zahrabe do předem  vyhloubené díry ve sněhu při pohodlné poloze na břichu. Jednou rukou si zasypaný udělá před ústy vzduchovou kapsu. Druhou ruku natáhne před sebe  dlaní nahoru. Na tuto dlaň se mu umístí lavinová sonda tak, aby v případě jakýchkoliv problémů pod sněhem mohl pohybem dlaně nahoru/dolů (resp.  pohybem sondy nahoru/dolů) signalizovat vzniklé nesnáze. Jedna osoba ze zbytku skupiny je pověřena celou dobu tuto sondu sledovat a v případě  signalizace nesnází ihned informovat skupinu k jeho okamžitému vykopání. Při zahrabávání by měla vzniknout nad zády zahrabané osoby vrstva sněhu  maximálně okolo 0,5 metru (bohatě stačí 0,3 m). Doba strávená pod sněhem se obvykle neprotahuje déle než 2 až 3 minuty.   Je to velice nepříjemná záležitost a delší doba než 3 minuty je riziková. Při tomto nácviku se dá dobře vyzkoušet pocit při pozitivní sondě (pružná  odezva na sondě při jejím naražení na měkké tělo). I to, že sebesilnější křičení pod sněhem není na povrchu vůbec slyšet a naopak mluva normálním  hlasem je pod sněhem slyšet. Proto není vhodné při nacvičování mezi kamarády (už vůbec ne při skutečné události) pronášet byť ze srandy slova typu:  „Tak ho tam necháme“ či „Ještě chvíli ho tam necháme“ apod. Pro vystresovanou a dusící se osobu pod sněhem to má destruktivní následky na jeho  psychiku a je to velmi nepříjemné.